To znamená, že do www stránek zapojujeme určité části, které umožňují zobrazovat aktuální zprávy, vložené obsluhou. Tou obsluhou by měl být někdo u zákazníka, nemusí to ani být člověk z IT, spíše někdo, kdo má na starosti obsah stránek - např. pracovník infocentra, redaktor novin, tiskový mluvčí nebo podobně.
Tento člověk nemusí být ani profesionál na weby, protože má k dispozici správcovské rozhraní, přes které články vkládá interaktivně - formou vyplňování webového formuláře nastavuje parametry článku (datum, rubrika a podobně) a vkládá i obsah (nadpis, popisek, text). Texty je možné buď vkládat z klávesnice a formátovat, nebo, což je šikovnější, mít je napsané v textovém editoru a do systému je zkopírovat. Pokud jsou texty formátované, přenáší se kopírováním i formát, což se často hodí. Do textů se potom dají vkládat různé prvky obvyklé na webu - obrázky, tabulky, hyperlinkové odkazy na jiné stránky. Toto vše se dělá interaktivně v prostředí webového prohlížeče - uživatel musí být sice připojený k Internetu, ale zase to může dělat odkudkoliv, nemusí se nic instalovat, což je výhodou zvlášť u větších firem nebo tam, kde server někdo spravuje občas z domova, občas z práce.
Ideální je vkládání nových zpráv rozložit na více lidí (např. na úřadě - na vedoucí odborů nebo pracovníky, které pověří), ti pak mohou mít odstupňovaná přístupová práva ke správě systému - např. mohou jen do určitých rubrik nebo mohou články jen vkládat, ale ne je publikovat, to pak musí posvětit někdo, kdo má práva "šéfredaktora".
